Větší komfort - menší radost?

Všimli jste si, že lidé neradi cestují? Neradi cestují vlakem, autobusem...Samozřejmě, téměř každá domácnost má minimálně jedno auto. To sice dříve nebývalo, ale ...radost z cestování měli lidé tak nějak obecně vyšší, nemyslíte? Já jezdím vlakem téměř denně, a musím říci, že i když komfort cestování je od dob mého dětství nepoměrně vyšší, nálada cestujících ve veřejných prostředcích je o poznání horší. Proč? Asi na to nebude těžké přijít. Lidé neumí komunikovat. Nemají potřebu s někým mluvit někde jinde než ve svém virtuálním světě. Kdysi jste jeli v autobuse, ve vlaku a ti, co nejsou zrovna melancholičtí samotáři si většinou našli nějakou tu "oběť, se kterou se dali do řeči. Vyměňování nových poznatků i bezduché tlachání se spolucestujícími bylo na pořádku dne. Romantické nebo stydlivé duše se koukaly z okna na rychle ubíhající krajinu, nebo si četli knihu. Lidé spolu komunikovali a i ti, co si užívali potřebné samoty se jevili spokojeni. Dnes jedu ve vlaku a každý má svůj "chytrý" telefon buď u ucha, nebo na něj celou cestu upřeně civí. Když už zrovna netelefonuje, je jej třeba využít alespoň k poslechu hudby. Většinou tak hlasité, že i přes sluchátka celý vagón zaručeně slyší posluchačův styl. Jezdím denně a je mi smutno. Z okna se koukat nemohu, neboť jezdím za tmy a v oknech vagónu vidím maximálně svůj odraz, což mi na náladě moc nepřidá :D. Chytrý telefon nevlastním. Ne z důvodu financí, nýbrž z přesvědčení, že jej nepotřebuji. A ze strachu, že by se ze mě definitivně stala oběť dnešní přetechnizované doby. Ale co má člověk sám v téhle divočině dělat? Je to vlastně paradox. I když jsem cestování a jízdy vlakem či autobusem ráda měla, taky mě vcucává všeobecná otrávenost, nezájem a zachmuřené tváře kolem mě.