Do Karlovy studánky jsem kdysi zavítala na prodloužený víkend. Proč taky ne. Je tam krásně, čistotu ovzduší jim tam mohou závidět všichni široko daleko. Krásně upravená, poklidná obec v podhůři Jeseníků. Na Praděd co by kamenem dohodil a zbytek došel, a stezka údolím Bílé opavy je prostě fascinující. Ubytování jsme měli zarezervováno na horské chatě Barborka, ať ten Praděd máme při ruce. Upřímně řačeno, nečekala jsem bůh ví co, je to přeci jen horská chata, ale ani v nejdivočejších snech by mě taková ukrutnost, co jsme tam viděli a zažili nenapadla.
Náš dlouho dopředu ohlášený příjezd začal nevalně. Neměli jsme auto, takže když už jsme se dodrápali na Barborku s komplet těžkou batožinou, nikdo o nás nevěděl. Chata vypadala jako zavřená. Po dlouhém hledání jsme narazili na jakýsi personál. Prý nás tam mají zapsané, ale nikdo nás nečekal....Aou. Zde jsem zjistila, že máme opravdu problém. Fajn, ubytovat se tedy nakonec můžeme, ale vařit se asi nebude. Ale máme objednanou polopenzi, namítám. Ok, něco tedy možná někdo spíchne. A kdo? Uklízečka? Když tam není kuchař. Budiž. Dostáváme klíče, přicházíme na pokoj. Kalamita číslo dvě. Postele drží silou vůle, jeden rozvrzaný stolek. Fajn. To se dá přežít. Jdu do hromadné koupelny. Ale nechutně vyhlížející sprcha a záchod s řádně neuklizeným obsahem střev předešlých návštěvníků už nevydržím. Beru si ten svůj těžký bágl, na "recepci" si vyžádám telefonní číslo na majitele objektu a vylívám si svůj vztek. Ruším rezervaci, lpím na vrácení peněz a odcházím se uklidnit na Praděd. Batožinu necháváme na Barboře, stejně budeme čekat na majitele, až dojede s penězi, neboť na chatě nám je obsluha nevrátí.
"Drama" z nevšedního nástupu mě opouští cestou na vrchol - na Praděd. Nádherná scenére jesenické přírody je prostě balzámem na duši. Opouští mě vztek a říkám si, tohle je prostě nádhera. Zaúkolovávám na dálku svého muže, aby mi obvolal ubytovací zařízení v Karlově Studánce a našel nějaký nocleh. To jsem ještě netušila, že to bude úkol nadlidský. Po hodině a docházejících nápadech mi muž volal zpět, že se omlouvá, ale opravdu nikde nic volného tak rychle není. Aou. Ještě, že je zde tak krásně. Na vrcholu Pradědu potkáváme starší pár na koloběžkách, ptám se na ubytování. Dostaneme tip, který vyšel. Jupíí. Naše spása byl penzion Stonožka v Ludvíkově. Trochu z ruky, ale peníze máme vráceny, autobus jede, takže zcela vyčerpaní a strhaní jako psi nakonec nacházíme azyl. Je to skromnější, ale pěkný, čistý a hlavně pohodový penzionek, na náš účel přespání dokonale stačí.
Blíží se večer a my uleháme s rozporuplnými pocity. Na jednu stranu s velou úlevou, na druho stranu se zážitkem, který bychom si nechali rádi ujít. Bohužel, ne vždy to vyjde dle představ. Možná jsme opravdu přišli nevhod, i když dopředu nahlášeni. Možná je Barborka skvělá chata, ale my měli prostě smůlu. Nevím, nechci hanit, ale nám to nevyšlo.
Další den ráno už bylo krásně. Vyhajaní do růžova jsme se vydali podél Bílé opavy. Jasně, vybrali jsme si tu nejtěžší, ale zato nejkrásnější trasu. Divoký potok, vodopády, kaskády, nádherná příroda. Údolím kolem Bílé opavy si prostě projít musíte. Vedu tam dvě trasy. Modrá a žlutá. Žlutou trasu nedoporučuji ne zcela pohyblivým starším lidem a opravdu malým dětem. Taktéž to nedoporučuji stejně jako to (pracovníci infocentra) nedoporučili nám, v období dešťů či v jarních měsících, kdy na stezce ještě může ležet sníh. Ano, jistě, i přes zákaz jsme se tam vydali. Místy nám tedy bylo ouzko, a klouzko, ale přežili jsme a stálo to za to. Nádherná trasa.
Samotná Karlova studánka pak dýchá pohodou a klidem. Kousek za centrem je k vidění velký vodopád, v centru ledopád, ochutnat zdejší léčivý pramen je také více méně povinnost. Vydat se zde můžete nejen na Praděd, a stezkou Bílé opavy, ale je to také dobrý výchozí bod pro další rozmanité výlety do okolí. Co nabízejí zdejší lázně nevím, my tu byli jen turistit. Ale určitě toho bude hodně. Já jen vím, že okolí, ten klid a zdejší příroda jsou prostě nádherné a určitě stojí za návštěvu.