Zlaté Hory - nejen o zlatě - část I
Ve Zlatých Horách jsem toto léto strávila poměrně dost času, takže i z tohoto místa přináším své poznatky. Léto jsme se tam rozhodli strávit také z důvodů, že je tam čistý vzduch. Přece jen ten náš kraj a jeden komín z leva, druhý komín z prava zrovna nepřispívá k našemu ideálnímu zdraví, takže se alespoň o dovolených snažíme jezdit do čistějších destinací. Loni jsme zavítali do Krkonoš, letos do Jeseníků. A musím říct, že nám to opravdu prospělo. Klid, mír a pohoda. V tomto duchu se nesly naše chvíle strávené zde. Zlaté hory jsou malé městečko, a obecně vypadá celkem klidně. Naše první kroky zde směřovaly do infocentra, jak jinak? Bohužel zde musím být přinejmenším trochu kritická. Měli jsme zde strávit poměrně hodně času, i proto jsem očekávala spousty tipů na výlety. Bohužel, dostali jsme jeden ne zrovna akualizovaný infopapír s pár profláknutými a notoricky známými místy v okolí. Žádné informace navíc, nic. Odcházeli jsme trochu konsternováni a zklamáni a plánování výletů jsme tudíž vzali na své triko. V konečné fázi jsme jich měli tolik, že bychom si mohli otevřít jako laici infocentra minimálně dvě :).
Zlaté Hory jsou obecně, jak jsem již pravila výše, spíše menší, poklidné město. Připravte se na to, že jako maloměsto má své výhody i nevýhody z toho plynoucí. My na jednu narazili již v momentě, kdy jsme potřebovali vyměit peníze. Banka (myslím jediná zde), má velmi omezenou pracovní dobu a směnárna? Tak tu jsme nakonec našli v nějaké prodejně nápojů. Provozní doba je více méně standardní, takže nečekejte, že když si v neděli rozhodnete jet na výlet do nedalekého sousedního Polska, jako my, že Zlaté hory budou místem, kde se vám podaří vyměnit si Zloté :). Hurá akce zde moc nefungují, takže chce to opravdu si věci trochu plánovat.
V samotných Zlatých Horách můžete navštívit statek, kde se dá domluvit projížďka na koních. Spíše možná tedy vození na koních. Pro děti fajn, ale opět domluvit si předem, jinak je ochota nevelká. Prohlédnout si můžete také ustájené koníky a poníky,které je možné také nakrmit, takže mrkvičky, jablíčka s sebou.
Další hezký výlet, který pravděpodobně podnikne každý, kdo Zlaté Hory, či jejich přilehlé okolí navštíví, je shlédnutí místní dominanty - rozhledny na Biskupské kupě. Leží v nadmořské výšce 890 metrů a jedná se o nejstarší kamennou rozhlednu v Jeseníkách. Výhled do okolí nabízí opravdu skvostný. Přeje-li vám počasí, můžete se kochat nejen vrcholky Jeseníků, či Beskyd, ale také nejvyššími štíty Vysokých Tater. Nesmíme opomenout rozhled do bezprostředně sousedícího Polska. Vedou zde dvě hlavní turistické trasy. Jedna pěší přímo z centra města, která vás provede kolem kaple svatého Rocha či skalního útvaru nazývaného Mnichův kámen (trasa cca 4 km), nebo můžete použít trasu kombinovanou auto + pěší. Pojedete směr Jindřichov ve Slezsku, vyjedete na Petrovy boudy, kde necháte zaparkované auto a vydáte se po zelené turistické značce pěšky na rozhlednu, která je z parkoviště vzdálená přibližně 2 kilometry.
Cesta je to malinko náročnější, ale zase máte jistotu, že děti budou z výletu krásně utahané ;)
Zlatorudné mlýny. Když se řekne Zlaté Hory, je to asi první výlet, který vám každý doporučí. Proč by také ne? Je to totiž právě zlato, které tento kraj proslavilo a je tu na něm vystavěna většina turistických atrakcí. Takže...hurá na mlýny.Zlatorudné mlýny leží na místě zvaném Údolí ztracených štol. Dalo by se říci, že tam momentálně vzniká jakýsi skanzen s touto tématikou. Opět se tam dá dostat několika trasami. My jeli autem, ale vyzkoušeli jsme také trasu pro pěší, která je samozřejmě nepoměrně hezčí, protože vede krásným prostředním jesenických lesů, po cestě "potkáte" řeku, která teče vzhůru a pokud vaše dítě nenabyde dojmu, že jste se ztratili, tak jako to mé, když jsme se museli kousek vracet, neboť jsem si nebyla zcela jistá trasou (pro mě opravdu ne zrovna ideálně značenou), tak si zaručeně užijete parádní výlet. Cestu pro pěší jsme zvolili kolem místního dětského sanatoria Edel přes hadí louku, kolem hájovny.Opravdu příjemná a pohodová cesta. Až do doby, kdy jsem začala přemýšlet nad tím, proč se hadí louka nazývá zrovna hadí. Tam skončila příjemná část cesty, když jsem dítě do jistoty vzala v parném letním dni na hřet a bedlivě kontrolovala každý krok, abych přecejen nějakého toho hádíka nepřišlápla. Naštěstí nám žáden cestu nezkřížil, takže hurá, hurá :). V samotném skanzenu se kromě zlatorudných mlýnů nachází také rýžoviště zlata, které vypadalo ale dosti opuštěně. Je totiž v provozu pouze v době, kdy se zde konají soutěže v rýžování zlata. Za dob našeho výletu tam (červen 2015) bylo toto územní v rozestavěném stavu, tak uvidíme, jaké atrakce se pro návštěvníky v dalších sezónách chystají. Samotné mlýny jsou celkem pěkné. Prohlídka je i s výkladem o poustupu rýžování zlata. Mlýny ve skanzenu samozřejmě nejsou původní, ty byly mnohem, mnohem větší, jak jsme se dozvěděli z výkladu.
Co mě i syna opravdu nachlo, byl horský sjezd na trojkolkách. Trasa pro sjezd vede podél lanovky po asfaltové silnici, takže se nemusíte bát. Nahoru vás vyveze místní lanová dráha. Vyfasujete bráýle a ochrannou přilbu. Zde se pozastavím, neboť tady jsem našla jedinou slabinu této, jinak parádní, místní, atrakce. Brýle i přilba (pro nejmenší děti), byly v dost katastrofálním stavu, a více méně šly připevnit spíše silou vůle. Přijdete pod lanovku, zakoupíte si jízdy na horské trojkolky, nasadíte si ochranné pomůcky a pak už se pouze necháte vyvézt lanovkou nahoru. Trojkolky za vámi pošle obsluha lanovky, takže vy už se o nic více nestaráte. Nahoře pak dostanete krátkou instruktáž o tom, jak stroj používat abyste se nezabili a můžete si užít dokonalou jízdu. Já i syn jsme byli poměrně nadšeni. Fičeli jsme jako draci, brzdy používali sporadicky. A bylo to úžasné. Zakoupili jsme si 3 jízdy, které nás vyšly na 200kč kompet, což jsi myslím, že je velmi přijatelné. Dítě má na trojkolkách vlastní řídítka. Na to chci obzvláště upozornit, neboť s nimi dokáže také ovládat ta vaše. Jsou propojená. Takže na to pozor. Pokud trochu více zabere, neštěstí může být na světě. Můj drak to zvládl během poslední jízdy, kdy jsem musela těsně před cílem hodně balancovat a ulevit si pár ne zrovna ideláními slovními frázemi ;).
Myslím, že na půjčení tam byly také horské koloběžky, které ocení hlavně dospělí. Obecně mi přišel tento areál (ski-příčná Zalaté hory) celkem fajn, i když působil takovým opuštěnějším dojmem. V zimě se zde samozřejmě lyžuje, takže je zprovozňěn celoročně.
Dnešní část o poznatcích ze Zlatých Hor končí, na další se můžete těšit v následujícím příspěvku ;).
zdroj foto: https://picasaweb.google.com/skiarealpricna/LetniJezdeni